Denní světlo

Způsob hodnocení světelného vjemu a vnímání barev v našem organismu je velmi složitý proces, který má hluboké psychologické a fyziologické souvislosti a má historické kořeny ve změnách přírodního slunečního světla během dne.

Modrá složka slunečního světla je při průchodu atmosférou výrazně rozptylována (Rayleighův rozptyl) a proto se nám obloha jeví jako modrá. Naopak ráno a večer je slunce nízko nad obzorem a sluneční paprsky prochází atmosférou nejdelší dráhu, modrá složka je rozptylem odfiltrována a slunce a jeho paprsky se nám jeví jako žluté nebo červené.

Obloha_pri_zapadu_slunce_SMALL

Mimo jiné i proto je STOP světlo na semaforech právě červené – kromě psychologického charakteru výstrahy a vysokého barevného kontrastu k pozadí je červené světlo nejméně ovlivněno rozptylem v atmosféře a je vidět z největší dálky.
Aerosolový rozptyl slunečních paprsků ve vzduchu obsaženou vodní párou je ale pro všechny vlnové délky světla stejný. Proto je barva mraků bílá a bílé plochy na obloze kompenzují intenzívní modrou složku samotné oblohy a světlo se stává „neutrálnější“. Tmavé a černé mraky a souvislá oblačnost ale naopak sluneční svit zadržují a podíl modré složky zvyšují. Na přímém slunci je výrazná přímá složka slunečního svitu žlutá, ve stínu naopak modré rozptýlené světlo oblohy.

barevny_mix_full_2

Výsledný světelný vjem je tedy kombinací světla oblohy, rozptýleného světla mraků a přímých slunečních paprsků. K tomu se samozřejmě přidává odraz, respektive posun spektra světla odrazem od okolních ploch a předmětů (vodní plochy a sníh – modrá, lesy a tráva – zelená, kvetoucí řepkové pole, píseční pláž nebo lány zrajícího obilí – žlutá, zorané pole – hnědá, fasády budov – libovolná aj.).

Spektrum - denní světlo změny

Ve vnitřních prostorách je tato směs světla dále modifikována barvou stěn, stropu a podlahy místnosti, záclonami, žaluziemi, závěsy, barvou nábytku a dalších předmětů okolo Vás. Spektra viz výše byla změřena v téměř stejném okamžiku a ukazují proměnu původně velmi studeného denního světla až na téměř neutrální světlo v obývacím pokoji s nábytkem a stěnami v okrovém, resp. lehce teplém odstínu. Rovněž si  všimněte výrazného podílu UV složky, která je odrazy a průchodem světla přes okenní sklo postupně odfiltrována.

Naštěstí je lidský organismus velmi adaptabilní, takže si tyto změny ani neuvědomujeme. Jinak je tomu ale u objektivních veličin a při měření – podívejte se například na volby nastavení barevné teploty při fotografování ve Vašem mobilu nebo fotoaparátu. I přes veškerou inteligenci režimu Auto bude mít celá řada snímků navzájem různý barevný nádech. Jiné fotografické techniky použijete v ateliéru, jiné při přírodním osvětlení, v lese, u vody, na horách. Barevné teploty je proto z hlediska našeho vnímání, hodnocení a naší fyziologie velmi obtížné vymezit. V přírodě se navíc během dne, v závislosti na povětrnostních podmínkách, roční době, nadmořské výšce, klimatu a okolním prostředí světelné podmínky ve velkém rozsahu a velmi rychle mění.

V našem barevném vnímání hraje velkou roli i věk a osobní zkušenost. Rovněž nálada a okamžitý fyzický a psychický stav. Důležitá je i profesní zkušenost. Zemědělec musí vnímat více odstínů zelené, hnědé a žluté, aby včas zasel nebo sklidil, obsluhu vysoké pece zajímají různé odstíny žluté a červené tavícího se železa. O pracovnících v oblasti nátěrových hmot, oděvním průmyslu a polygrafii nemluvě. Rozdíly v barevném vnímání závisejí i na pohlaví. O tom, že ženy jsou schopny rozeznat a pojmenovat mnohem více barevných odstínů než muži určitě není třeba diskutovat.

Dalším aspektem vnímání barev jsou psychologické vazby, které máme s barvami spojeny. I v základním rozdělení barev mluvíme o teplých barvách a o studených barvách. Sníh je podle nás vždy bílý, resp. “sněhobílý”, hlubina je modrá, případně černá, moře je modré, obloha je modrá, bílá je po nás barvou čistoty a černá je pro nás barva smrti. Naopak celá řada národů má smrt spojenu s barvou bílou. Červánky budou pro nás vždy červené a tráva zelená atd.

Překročme geografické hranice a podívejme se na sepětí lidí s přírodou. Přímořské národy mají více pojmenování pro modrou barvu, protože jejich život byl vždy těsně spjat s okamžitým stavem moře. Národy žijící v severských oblastech rozeznávají velké množství bílých odstínů, protože je pro ně životně důležitá kvalita ledu, po kterém se pohybují. Kmeny žijící v deštném pralese rozeznávají a mají pojmenování pro mnoho odstínů zelené, aby mohly rozeznat co nejvíce rostlin a jejich vegetačních stavů. Národem oblíbené barvy se často objevují na národních vlajkách, znacích a symbolech.

Svou roli dokonce hrála ve vnímání barev i historická zkušenost lidstva. Ve starověku lidé ignorovali modrou, neznali pro ni pojmenování a zřejmě si jí ani nevšímali.  Jediným národem, který znal modrou barvu, byli Egypťané a to proto, že byli jediní, kteří uměli vyrábět modré barvivo.

Čas od času naši zdravotní způsobilost v oblasti barevného vidění otestuje náš lékař – červená-zelená-oranžová – jestli jsme způsobilí rozeznat barvy na semaforu. Jinak se o našich osobních vlastnostech v oblasti barevného vidění už v životě nikdy nic nedovíme. Pardon – určité barvy se nám líbí více než jiné a různě barevně se oblékáme a různě pro různé příležitosti. Ale i toto se s věkem, společenským postavením, módou a změnou osobních preferencí mění.

Pro naše vnímání světla je tedy absolutně nedůležité, jaké má světlo, ať už přírodní nebo umělé, objektivní charakteristiky. Zásadní pro nás je, aby bylo přiměřené účelu a situaci a abychom se s ním cítili dobře.